pátek 9. května 2014

můj román

slyším vonět rododendron
šafránové trumpety tón
co já mám bych nedal
ani za 1 000 000

vím, jak chutná kapradina
jak vypadá meluzína
zajímá mě převážně to,
co ostatní nezajímá

cítím klimatické změny
slyším kurzy cizí měny
na dálnici nabízejí
bazény za zlomek ceny

očichávám barvy léta
můj román je holá věta
ve které si moje mysl
tříbí smysl pro nesmysl

neděle 4. května 2014

jelen

***

za lesní stěnou
výhled do kraje
laň mlčky hledí na svůj sen

dokud se mlhy nerozplynou
nerozeznává noc a den

spatřila teď
svůj svatý svět
a jak je zvláštní na pohled!

jelen se plaše pase stranou

***

jeden kámen má obličej
ta tvář se tváří kysele,
drsně, studeně a tvrdě,
má samé vrásky na čele

do hliněných ramen
spadají vlasy trav
on neodpovídá na pozdrav
je to přece jen kámen