sobota 31. srpna 2013

*****

mozek

tropické teploty,elektřina a co to dělá s hlavou...

mezi displeji a tranzistory ležím
ony blikají,já věřím
chladícím věžím

elektřina tiše přede
v panelovém domě

je vedro a připaluje

zdá se,
jakoby všude kolem
byla energetická pole
jakoby létaly
blesky a komety
mozek je rozbitý
na bity

a i kdyby kobyla
měla mít u huby pěnu
mozek chce zaměstnat,
zabavit,
rozptýlit za každou cenu

středa 28. srpna 2013

rybíz

v nejparnějším létě
prošel rybíz mrazem
a pak drobky buchty padly na zem

záclony už v oknech vlají
a jak horka ustávají blíží se bouře

všechno,co se děje neomylně spěje k tomu,co se má stát
jakoby to bylo předepsané

je to jasné nebo příliš zamotané?

uff

chodí po náměstí
hledá děti a doufá,
že je nepotká

lidské mládě mezi vlky a
lidské mládě mezi opicemi

s chodníkem nad hlavou
a pod nohama nebe
cítí se
jakoby stál někde vedle sebe

síla (F)

síla má smysl a směr
vylezte žížaly z děr
nehleďte na teploměr

mamky

Chtěl bych, aby mamky řekly dětem jak snadno se všichni v něčem pletem Že všechno,co je,už kdysi bylo to,co se nám líbilo i to,co nelíbilo Chtěl bych, aby mamky řekly dětem jak se to má doopravdy s širým světem Že je kosmos vlastně směšně mrňavý, takže si ho můžou celý nacpat do hlavy

už už

ryby se suší
stejně jako my se koupeme
skákají po hladině
právě v pravé poledne
když slunko peče

já už jsem jinde
to nemůžeš nikdy pochopit
liším se od tebe
jak ode mě to hejno ryb
čas se nám vleče

zamkni,telefon si vypni,
na dva západy
už se mi ulevilo
už mi vůbec nevadí
že bude večer

o vodě

kde žádný kostel nestál
nevedla žádná cesta
a nikdo z mrtvých nevstal
jen jedno srdce ze sta
vidí to,co já vidím
ty mraky na dně studny
už bijí v dálce bubny
už prší na kedlubny

v zahradě letní bouře
jak ve sklenici vody
vdechuji proudy kouře
(já vím,že mi to škodí)
a koukám jako blázen
blátem se plní bazén
a kolem samá louže
a mokrá tráva klouže

že vzduch zas ohřeje se
že člověk hodně snese
nedělní zvony líně
hlásají na Cvilíně
děti už byly v kině
a teď se chtějí koupat
držte se na hladině
když bude voda stoupat

útok

relativní

motovidla

sonet 1.1

náhle však rozezněl se zvon
zvon vždycky rozezní se náhle
a je to přece jenom on
kdo rány rozdává
tak táhlé

takové rány,jako ranní kašel
ke dveřím si bílá fenka lehla
ta fenka vyzývavě a ten kašel plaše
po tobě Jakoby se země slehla

a zase bijí na věži a teď už je to jiné
to jenom hodina si ukrojila čtvrtku
jen jeden úder běží po krajině
jak kosa,která ztratila svou smrtku

je ráno bez tebe a je bez černé kávy
poslední zvonění ospalcům stíná hlavy

sonet 1.0

Pro pána krále!
jak jste rychlí,rorýsi
oči vás po obloze marně honí
kapesním telefonem rozesílám dopisy
kolem se řítí polské kamiony

myšlenky prostorem se šíří plynně
a jak je unášejí rádiové vlny
jsou stejně rychle v Ostravě i v Argentině
proton se směje,brečí elektrony

vy,rychlí mezi mraky
jedničky i nuly
jen čapí zobák ještě věří na telegraf
jsou věci,které zřejmě pominuly
a tak i já si zvolna sbírám na epitaf

vy, ducha lvi
už mříže rozbili jste
co rozbijete příště
to už já nedozvím se

úterý 27. srpna 2013

Jonáš

tiše buď svíčko,dnes už tiše
už nechci vidět ani jeden tón
noc ať je tmavá a ve velrybím břiše
Jonáš vyhrává na trombon

a je to k popukání muzika
hudba,co měla být snad světlem
pod uschlým keřem náhle zaniká
sil mi ubývá s každým kilometrem

ty na Šumavě odumřelé smrky
ten suchý skočec nad prorockou hlavou
proč,hospodáři,posíláš ty brouky
(ty v Izraeli i ty nad Vltavou)
?

pozoruji

pozoruji tě
jak pozoruješ sebe
jasné nebe zrána trochu zebe

oblékám si tělo do tvé duše
vteřinovka kluše

věci a předměty seřaďte se
přesunujeme se

rozsvěcím diodu
tak hasím hvězdy
v Albrechticích na náměstí
běžím čurat ke zdi

na Vyšehrad

Šel jsem si stěžovat
na Vyšehrad
že spí tak daleko
co jí mám rád
a že mám Prahy tak akorát
vysoko nad hlavou projel mi vlak

jako je v Tatrách vysoko
tak máme k moři daleko
že léto rychle uteklo
sto věží zvoní na listopad

co nedovedu

TO,CO NEJDE POJMENOVAT,CO SE NEDÁ NIKAM SCHOVAT TO,ČÍM CELÁ ZEMĚ DÝCHÁ CO SE RODÍ Z ÚPLNÉHO TICHA,ČEMU VĚŘÍ POMATENÍ,O ČEM ROZUMNÝ NIC NEVÍ,CO SE ANI VE SNECH NEZDÁ, RYCHLÉ JAKO PADAJÍCÍ HVĚZDA, STÁLÉ JAKO NEJPEVNĚJŠÍ SKÁLA,TO,CO VPROSTŘED OHNĚ SÁLÁ,CO SE TAJÍ V NAMODRALÉM LEDU CHTĚL BYCH ŘÍCT A NEDOVEDU...

měsíček

co zbylo z noci?
měsíček
i za dne po obloze pluje
maličký zvedá malíček
když na něj ukazuje

neřekli ti, že ráno svítí slunce?
neukázali ti správnou krásu?
a hledět do nebe je ztráta času
a čas jsou karty,bankovky a mince

andílku,tu hrůzu ze mě,prosím,sejmi
jsem jenom básník
beznadějný